Fanoušci divadla a rocku dostali koncem loňského roku vánoční dárek ještě před Štědrým dnem. Je 11. prosince 2014, hodiny na rohu Pražské tržnice ukazují osmnáctou hodinu a v Rock Opeře Praha se mísí nervozita účinkujících s nedočkavostí diváků. Zbývá hodina do začátku premiéry slavného Goethova Fausta, tentokrát pod taktovkou režiséra Romana Štolpy, hudbou Milana Steigerwalda a libretem Pavly Forest. Hlavní role ztvární Jiří Zonyga (Faust), Daniela G. Langrová (Markétka), Viktor Dyk (Mefistofeles), Lukáš Písařík (Mr. Sabbath) a Jan Toužimský (Wolfgang). K vidění bude i část mezinárodního divadelního souboru divadla Theatr Novogo Fronta.
V divadelní hale se schází první návštěvníci, pípa i kávovar v divadelním baru začíná svoji celovečerní práci, stejně jako obsluha šatny či stánku s upomínkovými předměty s námětem již za pár okamžiků začínajícího divadelního představení. Vzduch houstne, v hale divadla začíná být těsno, a jelikož hlasy čekajících prořízne třetí zazvonění, je čas přemístit se do hlediště. V očích návštěvníků je vidět nadšení, snad i určitá nervozita a především obrovské očekávání následujících minut. Je téměř vyprodáno, celková atmosféra připomíná spíše čekání na rockový koncert než na divadelní představení.
Pro ty, kteří jsou dnes v rockovém divadle poprvé, přichází první nezapomenutelný zážitek ještě před začátkem představení. Do divadelního sálu je třeba sejít nejprve o patro níže, kde po několika metrech ústí chodba u schodiště, tentokrát opět směrem vzhůru. Už sám pohled na kruhové hlediště plné diváků sedících na vyvýšených sedadlech tak, že během představení všichni uvidí děj a nikoliv pouze hlavy sedících před nimi, je jedinečný. Prostor, kde se vše dnešní večer odehrává, je natolik originální a jedinečný, dýchá z něj svůj vlastní život a určitá záruka toho, že to, co se zde odehraje, prostě nemůže být jen obyčejné divadelní představení. Každý, kdo sem dnes přišel, ať již poprvé nebo je zde stálým návštěvníkem, nemohl snad ani předpokládat, že jde jen do divadla. Tuto domněnku potvrzuje i fakt, že v hledišti nesedí snad nikdo ve svátečním obleku. Naopak, je zde vidět běžné neformální oblečení, ale i mnoho cvoček, bot na vysoké platformě, roztrhaných podkolenek, kožených bund i účesů všeho druhu. Přesně to, co se v těchto prostorách vyjímá naprosto přirozeně, přesně to, co by jinde v divadle neuspělo.
Náhle diváky šokuje mizící schodiště, kterým vstoupili do sálu. Během několika vteřin byla na vchod spuštěna monstrózní konstrukce jeviště, která vytvořila zcela unikátní půlkruhovou arénu. Představení začíná, na jevišti i mezi diváky, začíná rej Buffonů. Jedná se o šest roztodivných zlých klaunů, jejichž představitelé jsou akrobaté a tanečníci mezinárodního souboru Theatr Novogo Fronta. Tato kreativní a svým způsobem novátorská formace, vnáší do celého představení v každém z Buffonů osobitý přístup k dané roli a dotváří tak celkový unikátní obraz inscenace. Tato šestice mrštných, zlostných Buffonů, pod vedením choreografky Iriny Andrejevové, nejprve baví, tedy spíše obtěžuje sedící diváky téměř kolem celého jeviště a následně v průběhu celého představení svádí Fausta k pokušení. Jsou jeho průvodcem na jeho celé cestě za poznáním a tak, jako v každé inscenaci tohoto svérázného souboru, i v této inscenaci vytváří iluzi pokušení skrze pohyb a jednotlivými prvky symboliky.
V průběhu večera je vidět mnoho světelných a pyrotechnických efektů v podání umělců Pyroterra. Spojení akrobacie, tance a ohně je bezesporu fantastickým doplňkem celého představení, což diváci hlasitě odměňují častým potleskem. Před začátkem vystoupení jsem měla jisté pochybnosti o působení Jiřího Zonygy v této inscenaci, navíc ještě v hlavní roli. Jedinou spojitost jsem s tímto jménem směřovala do okruhu zpěváků, kteří se do podvědomí lidí dostali díky televizním soutěžím, a nějak nechápala, jak se někdo z tohoto kruhu může dostat k hlavní roli v takovémto unikátním projektu. Po chvilce představení je jasno. Snad právě díky tomuto specifickému ztvárnění Goetheho hry, ztvárnil hlavní roli naprosto přirozeně a s nadhledem. Ještě před premiérou komentovala zakladatelka a umělecká šéfka divadla Pavla Forest, Zonygovu působnost v souboru, následujícími slovy: „Příchod Jiřího Zonygy vnímáme jako posílení našeho týmu sólistů. Jsme přesvědčeni, že nejen díky svým hlasovým dispozicím, ale i sílou své osobnosti bude skvělým Faustem.“ Po skončení představení nemohu než s jejími slovy souhlasit. Druhou hlavní rolí je bezesporu Mefistofeles, kterému svoji tvář i duši propůjčil herec Viktor Dyk, který je na rozdíl od nováčka Zonygy, stálým členem souboru RockOpera Praha. V tomto případě se předpoklad a očekávání skvělého hereckého výkonu, bezesporu potvrdil.
Nebudu zde vyzdvihovat jednotlivé výkony dalších účinkujících, neboť by se v tomto případě slušelo zmínit výkon každého umělce, stejně tak jako práci režiséra, choreografky, kapely a všech, kteří se na přípravě inscenace podíleli. Celkově shrnuto, každý výkon jednotlivce byl skvělý a právě tyto jednotlivé výkony utvořily celkový jedinečný dojem celého představení. I když se jednalo o premiéru, z celého představení dýchala jistota a sebedůvěra každého účinkujícího.
Příběh boje a zla, touhy po štěstí, vášeň versus bolest a utrpení, hledání té správné životní cesty, boj se starostmi a odolávání pokušení, to vše náleží k našemu každodennímu životnímu kolotoči. Téma boje a zla je nadčasové, provází člověka po celou dobu jeho existence. Tak, jak uvádí režisér Roman Štolpa, který věří, že si diváci mohou do svých životů odnést z této hry i něco víc než jen pouhý kulturní zážitek. "Hra vybízí k zamyšlení nad vlastním životem. Lidé si mohou do svých životů odnést i něco navíc. Třeba si odpoví na otázku, kdo z těch dvou hlavních postav je vlastně větší ďábel? Má příběh jednoznačně šťastný konec? A je možné se nakonec vydat tou pravou cestou, když upřímně litujeme všech hříchů?“
Pokud se rozhodnete navštívit toto unikátní divadlo a máte jen trochu rockového ducha, jsem si jista, že budete nadšeni. Reprízu Fausta uvede divadlo dne 26. února 2015, rozpis dalších představení naleznete přímo na stránkách Rock Opery Praha.
Text, foto: Hermína L. Muchová
