Abstinent není vyléčený alkoholik

Většina lidí, kteří byli závislí na alkoholu o sobě tvrdí, že jsou vyléčenými alkoholiky, tedy abstinenty. Ve skutečnosti tomu tak ale není. Abstinenty jsou, ale vyléčenými alkoholiky nikoliv, neboť spojení těchto dvou slov má k sobě stejně daleko jako třeba právě alkohol a čistá voda.

Abstinence je vzdání se alkoholu, tedy člověk přestane požívat alkoholické nápoje. Pokud se mu podaří překonat celou cestu od stavu alkoholika do stavu abstinenta, neznamená to, že je vyléčený. Zbavil se potřeby alkoholu, ale nemocný, byť v jiné formě, zůstává. To, že dlouhodobé časté požívání alkoholu poškozuje játra, srdce a mozek včetně periferních nervů a s tím související zánik neuronů či brnění končetin, je snad všeobecně známý jev. Stejně jako má vliv na poškození orgánů, má i vliv na poškození a změnu psychické stránky. I když se tyto problémy uvádí jako sekundární, pravděpodobně z důvodu, že pacienta většinou neohrožují přímo na životě, jsou stejně nebezpečné. Výsledkem bývají deprese, panické poruchy, obsese, může dojít k mentální anorexii, ale především ke změně celkové povahy pacienta. I když se tedy abstinent přestane vyhýbat alkoholu, jeho tělo a psychika jsou již navždy postiženy.

Ač to tak na první pohled nevypadá a neustále se dokola řeší legálnost nebo nelegálnost jiných návykových látek, je právě alkohol jednou z nejnebezpečnějších drog. Na první pohled nenápadná, všude dostupná droga, která může vyústit až k předčasnému ukončení života. Nebezpečná je o to víc, že je všude bez problémů dostupná pro jakoukoliv věkovou kategorii a dnes se s ní mohou setkat dospívající již ve velmi nízkém věku. Bezpochyby je zde mnohonásobně vyšší riziko a pravděpodobnost, že poprvé tuto drogu vyzkouší mladí lidé dříve, než dostanou šanci se dostat k jiným tvrdým drogám. To, že zákon umožňuje nákup alkoholu až od 18 let, je pochopitelně vždy lehce překonatelné. Pokud náhodou narazí na obchodníky dodržující zákony a obávající se trestního postihu prodeje alkoholu mládeži, jistě se najde za prvním rohem někdo, kdo mu alkohol za úplatu opatří.

I zde platí jasné pravidlo Co oči nevidí, to srdce nebolí, a tak jediné účinné řešení pro mladé aspirující alkoholiky, je jediné. Názorné příklady ztroskotanců, kteří možná začínali stejně jako oni skokem po škole na jedno. Obecně na tom jednom není nic špatného, ale vzhledem k tomu, že jsme odpovědni za naše vlastní činy a rozhodnutí a máme tu možnost, měli bychom dostat šanci vidět možné důsledky názorně a nikoliv pouze v nápisech zákazů a příkazů. Dostaneme-li všechny indicie, záleží již pouze na každém jedinci, jaký postoj zaujme k radostem i nástrahám života.

V případě alkoholu jsou pouze dvě varianty. Přijmout ho jako jeden z prostředků k občasnému zpestření nálady, anebo přijít o celý svůj život bez ohledu na to, že zůstanete naživu. I když se třeba dokážete od závislosti odpoutat, už navždy ve vás v nějaké podobě zůstane.

Každý, kdo se ze závislosti dostal, se změnil. Je to naprosto přirozené a nutné. Tělo i psychika fungují naprosto odlišně, než tomu u nich bylo v minulosti. Pokud byl člověk závislým, znamená to delší časový úsek, neboť závislost si nevybudujete ze dne na den. Vše se u vás děje jinak, vše funguje jinak a pochopitelně i jinak myslíte. To, že se člověk změní, mi potvrzuje i jeden bývalý alkoholik. „Pravdou je, že jsem se změnil. Ta abstinence mi sice zachránila život, ale taky ze mne udělala to, co teď jsem. Najednou jsem zjistil, že jsem nad věcí a ani si občas neuvědomuju svoje chování. Stal jsem se člověkem se srdcem z kamene, protože mám strach, že mě někdo srazí na kolena a já se z toho zhroutím.“

I když se již nikdy alkoholu nedotkne, uzdravený není. Jako u mnohých, i v tomto případě se dostavily jiné potíže. Stejně jako u jiných, i v tomto případě jde především o potíže psychického rázu. Pro okolí je velice smutné sledovat, jaké divy dokáže psychika, na druhou stranu, pokud člověk žil dlouhá léta vedle alkoholika, je jistě na mnohé nepříjemné situace zvyklý a určitým způsobem vůči nim obrněný. Jen si musí začít zvykat na problémy jiného rázu a občas i zvláštní myšlenkové pochody těch, na kterých jim tolik záleží. Kdyby nezáleželo, nebo neměli důvod, nikdy by s nimi neprocházeli dobrovolně odvykací peklo. 

Ti, kteří se v abstinentově životě náhodou objevili a dali mu šanci, narazí. Pro okolí hraje pochopitelně hru pana dokonalého, skvělého manžela, otce i přítele, a to vše okořeněno neskrývanou hrdostí, jak vše dokázal překonat. Jako většina psychicky nemocných pacientů, i on je skvělý herec. To, co je však skryto a zahaleno tajemstvím za oponou, bývá pro nepřipravené jedince nepříjemným rozčarováním. Na druhou stranu, jednu z jeho nově získané vlastnosti, můžeme vypozorovat i u mnohých zdravých jedinců, a tou je neskutečné pokrytectví. Je pravdou, že některé lidské vlastnosti jsou až překvapující.

Těžké je abstinentem být, hlavně když v tom nejsi sám……

Autor: Hermína L. Muchová