Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Antidepresiva bez receptu

8. 04. 2014 14:52:00
Boj s panickou poruchou aneb v hlavní roli Teddy králík! Nikdy jsem neplánovala a nenazývala sezení s Rozárkou terapií, až v průběhu doby mi došlo, že my dvě jsme ukázkovým vzorem zooterapie. Nic v plánu takového nebylo a až časem jsem přišla na to, že její přítomnost má na mě, jak se to říká v reklamách? Blahodárné účinky.

Pohodlně se uvelebím do křesla, Rozárku posadím na své břicho a položím svoji otevřenou dlaň s prsty co nejvíce od sebe na její hřbet. Na ruce cítím teplo kůže a na břiše tlukot jejího srdce. Následně ji posadím na svůj krk tak, aby se její čumáček a hlavička dotýkaly mé tváře. Pohladím jí po hlavě a ona začne vrzat zoubky, známka naprosté spokojenosti.

Jako by tušila, že v tuto chvíli je jejím úkolem pomáhat, a tak poslušně a klidně sedí s hlavou opřenou o moji tvář, kterou občas olízne, klidně dýchá a trpělivě vyčkává, než se prospím.

Otevřu oči, což je pro ni impulz, že je chvilka terapie u konce.

Až neskutečná je schopnost, kterou dokáže mé psychické rozpoložení rozeznat. Při stavech úzkosti sama vyžaduje usazení na krk, přitiskne se a olizuje obličej. Je to nejvyšší pocta a vyjádření náklonnosti, kterou ke svému člověku chová.

Navíc se mi povedla určitá rarita, kterou je jistým způsobem podání packy. Není to samozřejmě jako u psa, že řeknete pac a on zvedne nohu do výšky. Při slově pacičku povolí na své miniaturní pacce svaly, kousíček ji nadzvedne a vyčká, až jí položím své prsty na polštářek tlapičky a pohladím drápky. Následně jako by ji stiskla a vytvoří tím mezi námi ještě větší spojení. Beru to jako by mi opět říkala „neboj, jsem tu s tebou“.

Je to zároveň i má velká cestovatelka pomáhající mi překonávat úzkosti při cestách dopravními prostředky. V krizových situacích ví, kdy je třeba zasáhnout. Navíc už toho máme spolu v tomto směru hodně za sebou, což jistě také přispělo k naší terapeutické sehranosti. Ona byla ta, která se mnou zdolávala první jízdy po několika letech, kdy jsem nebyla schopna cestovat dopravními prostředky. Sice tedy jen pokusy, a i když jsme vystoupily třeba hned po první zastávce, ujely jsme alespoň těch několik minut. I to byl z počátku obrovský pokrok.

Na první pohled na tom nic složitého není. Přiložíte králíčka na krk a je to. Jenže už není vidět, kolik tomu předcházelo společně prosezených hodin a budování důvěry. Často jsem vděčna za své rozhodnutí, mimochodem nikoliv ze dne na den, ale z hodiny na hodinu, se jí tenkrát ujmout. Náhodou jsem našla inzerát, kde ji nabízeli. Nebylo to, že bych přímo hledala tento typ králíka, vlastně jsem nehledala vůbec žádného králíka. Úplnou náhodou jsem klikla na odkaz inzerátu.

Ještě téhož večera jsem sedla do auta a jela pro ni přes sto kilometrů. Do té doby jsem s tímto druhem chovu neměla sebemenší zkušenost. V den svého rozhodnutí jsem si domů přivezla dvouletou zacuchanou chlupatou kouli, která se bála a kousala. Po roce v mé přítomnosti, je z původně bázlivého a agresivního králíčka největší mazel a moje druhé antidepresivum. Stokrát účinnější terapie než všechny prášky světa!

Jediné, co jsem jí k tomu poskytla, bylo milé a klidné zacházení a denní dávka pozornosti. I ona je teď mnohem spokojenější a svobodnější, neboť má naprostou volnost. Doma i na zahradě.

Tuto formu léčby, případně její „doplněk“ doporučuji všem, obzvlášť pacientům s panickou poruchou. Je to něco, za čím si opravdu stojím, co funguje a je prověřeno.

I když se v posledních letech rozvoj zooterapie jistě posunul kupředu, nemyslím si, že by ještě stále dostával prostor, který by si zasloužil. Z propagace tohoto typu terapie by neplynuly zisky do kapes dealerů léků tak, jak je tomu v případě distribuce léků. Na druhou stranu věřím, že každý kdo chce, to své akutní i preventivní antidepresivum, vždy sám nalezne.

Ne každé zvíře dokáže pomoci s psychickými problémy, ale pokud k tomu má jisté dispozice, s vaší pomocí a trpělivostí to většina z nich bez problémů zvládne.

Autor: Hermína Muchová | úterý 8.4.2014 14:52 | karma článku: 17.07 | přečteno: 1487x


Další články blogera

Hermína Muchová

Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné", říká Miroslav Donutil.

28.2.2018 v 10:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 213 | Diskuse

Hermína Muchová

Honza Homola z kapely Wohnout se stal v Mánesu oficiálně malířem

Honza Homola z kapely Wohnout 1. února 2018 první vernisáží výstavy obrazů v baru Mánes úspěšně odstartoval svou novou, malířskou cestu.

5.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 1166 | Diskuse

Hermína Muchová

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Objevil v sobě Michal Malátný opravdového úchyla a nalezla Jitka Čvančarová muže, který nenosí ponožky v žabkách?

30.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Hermína Muchová

Vernisáž autorské výstavy obrazů člena skupiny Wohnout Honzy Homoly

Honza Homola je kytarista a zpěvák skupiny Wohnout, ale zároveň i malíř, kterého čeká již tento čtvrtek v Mánesu jeho první autorská výstava.

29.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 1852 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: někdy je macecha opravdu macechou a dětství není jen sladké

Představte si stav, kdy si myslíte, že to je vlastní máma a každou chvíli kvůli ní brečíte, protože nevíte, co jste provedli, ale jste trestaní. Nikdy nepohladí, nepochválí, nedá pusu na dobrou noc. Studená jako psí čumák.

14.8.2018 v 15:30 | Karma článku: 27.18 | Přečteno: 855 | Diskuse

Jana Slaninová

Vzpomínkomat: mrtvej kos, Věstonická venuše a kyselý padančata

Vesnice byla pro moje toulavé boty oázou a Eldorádem. Měla jsem časem svoje místa, kam jsem chodila moc ráda. Vlastně jsem se tam zašívala, protože to znamenalo nebýt doma s macechou.

14.8.2018 v 13:05 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 575 | Diskuse

Michal Pohanka

Od časů hajzldědků zkrásněly pouze kulisy

Aneb náboráři opět v akci. Já to tedy neberu, šéfe! Nezavadit o práci je v současné situaci nemožné. Jenže za jakou cenu?

14.8.2018 v 9:52 | Karma článku: 28.45 | Přečteno: 1455 | Diskuse

Vilém Ravek

Zalomený klíč

Mohl to být obyčejný nákup v hypermarketu, ale nebyl. Zalomil se mi klíč v zámku u kola. Od tohoto okamžiku jsem se stal divným člověkem. Trvalo to skoro hodinu.

14.8.2018 v 9:42 | Karma článku: 20.11 | Přečteno: 482 | Diskuse

Martina Franzová

Sbohem Charlotto! Kašlu na solidaritu!

Už jsem prostě taková. Trpím pocitem, že musím neustále zachraňovat tento svět. Před lety jsem si ke svým dvěma adoptivním dětem přidala ještě jednu adopci na dálku - roztomilou černošku z Conakry v Guineji.

14.8.2018 v 8:40 | Karma článku: 38.22 | Přečteno: 1748 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 838

Kulturní reportáže, psychologie, fotografie

www.hermuch.cz

Prodej fotoobrazů, vlastních i Vašich fotografií

Píši o kultuře a všem, co má dle mého názoru smysl, píši o každém, kdo za to stojí. Fotím vše co mě zaujme, běžné věci i makrofotografie - život pronikající pod povrch a detailům, které běžným okem nevidíme.

Život je divadlo, tak zkus to tak brát, jedinečná divadelní show, kde každý musí svoji roli hrát. Většina se drží své dané role, té, která mu do vínku byla dána, žije tak, aby postava byla společností akceptována. Náhle však přijde scéna, která v plánu a scénáři nebyla, jak uzpůsobit svoji roli, aby úsměv a duševní zdraví drama přežila?

Terapeutičtí Teddy králíci Sandeis

FB: Lucka Hermína Muchová

hermina.muchova@gmail.com





Najdete na iDNES.cz