Boj s panickou poruchou aneb v hlavní roli Teddy králík! Nikdy jsem neplánovala a nenazývala sezení s Rozárkou terapií, až v průběhu doby mi došlo, že my dvě jsme ukázkovým vzorem zooterapie. Nic v plánu takového nebylo a až časem jsem přišla na to, že její přítomnost má na mě, jak se to říká v reklamách? Blahodárné účinky.
Pohodlně se uvelebím do křesla, Rozárku posadím na své břicho a položím svoji otevřenou dlaň s prsty co nejvíce od sebe na její hřbet. Na ruce cítím teplo kůže a na břiše tlukot jejího srdce. Následně ji posadím na svůj krk tak, aby se její čumáček a hlavička dotýkaly mé tváře. Pohladím jí po hlavě a ona začne vrzat zoubky, známka naprosté spokojenosti.
Jako by tušila, že v tuto chvíli je jejím úkolem pomáhat, a tak poslušně a klidně sedí s hlavou opřenou o moji tvář, kterou občas olízne, klidně dýchá a trpělivě vyčkává, než se prospím.
Otevřu oči, což je pro ni impulz, že je chvilka terapie u konce.
Až neskutečná je schopnost, kterou dokáže mé psychické rozpoložení rozeznat. Při stavech úzkosti sama vyžaduje usazení na krk, přitiskne se a olizuje obličej. Je to nejvyšší pocta a vyjádření náklonnosti, kterou ke svému člověku chová.
Navíc se mi povedla určitá rarita, kterou je jistým způsobem podání packy. Není to samozřejmě jako u psa, že řeknete pac a on zvedne nohu do výšky. Při slově pacičku povolí na své miniaturní pacce svaly, kousíček ji nadzvedne a vyčká, až jí položím své prsty na polštářek tlapičky a pohladím drápky. Následně jako by ji stiskla a vytvoří tím mezi námi ještě větší spojení. Beru to jako by mi opět říkala „neboj, jsem tu s tebou“.
Je to zároveň i má velká cestovatelka pomáhající mi překonávat úzkosti při cestách dopravními prostředky. V krizových situacích ví, kdy je třeba zasáhnout. Navíc už toho máme spolu v tomto směru hodně za sebou, což jistě také přispělo k naší terapeutické sehranosti. Ona byla ta, která se mnou zdolávala první jízdy po několika letech, kdy jsem nebyla schopna cestovat dopravními prostředky. Sice tedy jen pokusy, a i když jsme vystoupily třeba hned po první zastávce, ujely jsme alespoň těch několik minut. I to byl z počátku obrovský pokrok.
Na první pohled na tom nic složitého není. Přiložíte králíčka na krk a je to. Jenže už není vidět, kolik tomu předcházelo společně prosezených hodin a budování důvěry. Často jsem vděčna za své rozhodnutí, mimochodem nikoliv ze dne na den, ale z hodiny na hodinu, se jí tenkrát ujmout. Náhodou jsem našla inzerát, kde ji nabízeli. Nebylo to, že bych přímo hledala tento typ králíka, vlastně jsem nehledala vůbec žádného králíka. Úplnou náhodou jsem klikla na odkaz inzerátu.
Ještě téhož večera jsem sedla do auta a jela pro ni přes sto kilometrů. Do té doby jsem s tímto druhem chovu neměla sebemenší zkušenost. V den svého rozhodnutí jsem si domů přivezla dvouletou zacuchanou chlupatou kouli, která se bála a kousala. Po roce v mé přítomnosti, je z původně bázlivého a agresivního králíčka největší mazel a moje druhé antidepresivum. Stokrát účinnější terapie než všechny prášky světa!
Jediné, co jsem jí k tomu poskytla, bylo milé a klidné zacházení a denní dávka pozornosti. I ona je teď mnohem spokojenější a svobodnější, neboť má naprostou volnost. Doma i na zahradě.
Tuto formu léčby, případně její „doplněk“ doporučuji všem, obzvlášť pacientům s panickou poruchou. Je to něco, za čím si opravdu stojím, co funguje a je prověřeno.
I když se v posledních letech rozvoj zooterapie jistě posunul kupředu, nemyslím si, že by ještě stále dostával prostor, který by si zasloužil. Z propagace tohoto typu terapie by neplynuly zisky do kapes dealerů léků tak, jak je tomu v případě distribuce léků. Na druhou stranu věřím, že každý kdo chce, to své akutní i preventivní antidepresivum, vždy sám nalezne.
Ne každé zvíře dokáže pomoci s psychickými problémy, ale pokud k tomu má jisté dispozice, s vaší pomocí a trpělivostí to většina z nich bez problémů zvládne.
