Lidi nám záviděj přirozený talent, protože žijou pouze v úřednickém světě

19. 06. 2015 8:00:00
„Lidi nám záviděj přirozený talent, protože žijou pouze v úřednickém světě.“ Jediná věta vystihující podstatnou část problému a vlastní „jádro pudla“.

Dá se přirozený talent naučit? Vycházíme-li ze slova přirozený s vlastním synonymem vrozený, bezelstný či bezprostřední, na první pohled vypadá odpověď, že nikoliv.

Nejprve je na místě vysvětlení samotného významu spojení přirozený talent. Naprosto laicky řečeno, jedná se o předpoklad, na co má každý z nás, jak se říká buňky. Většina rodičů má tendenci tuto skutečnost konstatovat již ve velmi raném období, mnohdy ještě před samotným narozením potomka. Kolikrát je možno slyšet od nastávajících maminek, že jejich dítě bude zajisté fotbalistou. Pochopitelně předpokládáno dle intenzity kopání budoucího potomka, stejně jako jeho následný neutichající křik, který zajisté povede až k ocenění Zlatou deskou.

Následuje jeho rozvoj osobnosti, otevření obzorů a talentu v dětských kroužcích a posezení s dětským psychologem na téma vyspělosti dítěte i právě hledaných předpokladů, díky kterým by se v budoucnu mohlo co nejlépe zařadit do společnosti. S tím bezpochyby souvisí i výběr vhodné školy, která by měla již vybrané dovednosti a plány rozvinout a po jejím ukončení vypustit do světa dospělou osobu připravenou pro život.

Jak na první pohled jednoduché a jasné. Tak kde je tedy problém a proč tomu tak ve většině případě není? Samotnou kapitolou je zajisté situace, kdy má dítě předem vše jasně naplánováno ze strany rodičů. Od mala jejich výchova a vedení vedou k jasně danému cíli, jenž má pochopitelně ve většině případech splnit méně či více tajné sny a ambice právě rodičů. Ti se rozhodli, že vychovají vrcholového sportovce, umělce, lékaře nebo právníka. Náhle však přijde den, kdy se celý jejich plán hroutí. Dítě začne vzdorovat a chce jít vlastní cestou anebo jde tou jejich předem nalajnovanou, ale úspěch z nějakého pro ně záhadného důvodu nepřichází.

Samotné pochopení a především připuštění si faktu, že na cíl, který jsme si dali, prostě naše mozkové buňky nejsou připraveny, stojí mnoho úsilí a vlastně i odvahy. Je to zajisté určitá forma naší vlastní prohry, a to, že jsme se rozhodli tento fakt akceptovat a tím dosáhli v životě mnohem více než do slova a do písmene plácání se odnikud nikam, v této chvíli ignorujeme. Dochází nám to většinou až mnohem později, tedy ve chvíli, kdy si vybereme vhodnější cestu životem, která nám jde lépe. Je nesmírně obtížné pochopit, že když se člověk chtěl stát například podnikatelem, jednoho dne zkrachoval a celý sen se zbořil jako domeček z karet. Chtěl by to zkoušet zas a znovu, protože na tom přeci nic není a on není hloupý. Jenže právě toto myšlení, je nejkratší cesta na úplné dno.

Jedna z největších životních výher a umění je nejen nepouštět se do věcí, o kterých předem víme, že na ně nemáme, ale především v pravý čas své počínání ukončit a přiznat si, že tudy cesta nevede.

Pochopitelně se dá většina věcí naučit a zvládnout, ale lámat přes koleno věci, o kterých víme, že nemáme šanci zvládnout, anebo ještě v horším případě o nich vůbec nic nevíme, a že nám k nim chybí alespoň základní přirozený talent, nikdy nedopadne dobře. Ten, kdo dokáže rozpoznat své možnosti a přiznat si i vlastní osobní prohry, je mnohdy ve svém životě šťastnější než jedinec, za každou cenu bojující bitvu, již dávno předem prohranou. A právě zde začíná mnoho nejen úřednických životů, ale o nich zase až příště.

Autor: Hermína Muchová | pátek 19.6.2015 8:00 | karma článku: 7.35 | přečteno: 778x


Další články blogera

Hermína Muchová

Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné", říká Miroslav Donutil.

28.2.2018 v 10:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 218 | Diskuse

Hermína Muchová

Honza Homola z kapely Wohnout se stal v Mánesu oficiálně malířem

Honza Homola z kapely Wohnout 1. února 2018 první vernisáží výstavy obrazů v baru Mánes úspěšně odstartoval svou novou, malířskou cestu.

5.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 1197 | Diskuse

Hermína Muchová

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Objevil v sobě Michal Malátný opravdového úchyla a nalezla Jitka Čvančarová muže, který nenosí ponožky v žabkách?

30.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Hermína Muchová

Vernisáž autorské výstavy obrazů člena skupiny Wohnout Honzy Homoly

Honza Homola je kytarista a zpěvák skupiny Wohnout, ale zároveň i malíř, kterého čeká již tento čtvrtek v Mánesu jeho první autorská výstava.

29.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 1903 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Hurt

Vyznamenání za kecy?

Greenpeace už asi definitivně zrudlo. Jinak nechápu, proč navrhuje jednoho ze svých ekofašistů na státní vyznamenání.

20.10.2018 v 6:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Bohumír Šimek

Bůh mlčí

Co pozitivního přineslo a přináší věřícím v Ježíše Krista komunistické pronásledování církví a pronásledování věřících pod jedině správnou ideologií komunistického, vědeckého světového názoru?

19.10.2018 v 21:08 | Karma článku: 9.62 | Přečteno: 168 | Diskuse

Vilém Ravek

Jazykovědci mají jasno. Miloš Zeman nemluvil vulgárně ale staročesky.

Pevně doufám, že po zveřejnění tohoto článku mi pan prezident příští rok udělí nějaké státní vyznamenání. Tvrdím, že z jazykovědného hlediska nemluvil Miloš Zeman sprostě, i když si to on sám možná myslí.

19.10.2018 v 19:20 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 550 | Diskuse

Karel Trčálek

Budeme se učit od Saúdské Arábie, jak řezat prsty novinářské žumpě?

Novinářská žumpa, jak známo, destabiluzuje společnost. Ale my potřebujeme společnost stabilizovanou. Máme se od Saúdské Arábie ještě co učit

19.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 304 | Diskuse

Marek Trizuljak

Kdež's pokácel kadlátke, senko, nemužeš chtít šlihovico!

Rčením babičky z Hané (dle potřeby přeložím do spisovné češtiny, kdyby náhodou někdo nerozuměl) uvádím menší, komorní téma o zákonu rovnováhy

19.10.2018 v 15:43 | Karma článku: 16.29 | Přečteno: 359 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 848

Kulturní reportáže, psychologie, fotografie

www.hermuch.cz

Prodej fotoobrazů, vlastních i Vašich fotografií

Píši o kultuře a všem, co má dle mého názoru smysl, píši o každém, kdo za to stojí. Fotím vše co mě zaujme, běžné věci i makrofotografie - život pronikající pod povrch a detailům, které běžným okem nevidíme.

Život je divadlo, tak zkus to tak brát, jedinečná divadelní show, kde každý musí svoji roli hrát. Většina se drží své dané role, té, která mu do vínku byla dána, žije tak, aby postava byla společností akceptována. Náhle však přijde scéna, která v plánu a scénáři nebyla, jak uzpůsobit svoji roli, aby úsměv a duševní zdraví drama přežila?

Terapeutičtí Teddy králíci Sandeis

FB: Lucka Hermína Muchová

hermina.muchova@gmail.com





Najdete na iDNES.cz