Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Srdce s vůní fialových květů - přátelství unikající dnešnímu světu

29. 06. 2015 7:00:00
Kamarád - několik písmen, obyčejné slovo, skrývající v sobě jeden z největších životních darů. Připojí-li se k němu slovo opravdový, je na světě něco, co si nelze koupit, vykřičet ani vyplakat.

Kamarád - několik písmen, obyčejné slovo, skrývající v sobě jeden z největších životních darů. Připojí-li se k němu slovo opravdový, je na světě něco, co si nelze koupit, vykřičet ani vyplakat. Je vzácnější než jakýkoliv jiný vztah a lze jej srovnat jen s láskou mateřskou. Vše ostatní je pomíjivé, pravé přátelství musí překonat všechny životní nástrahy, třeba i lásku a leckdy je těžší jej ubránit než manželství, které bohužel občas končí i rozvodem.

Dnešní hektická doba žádá naprosto jiné priority a lidé nestojí o dlouhodobě spřízněné duše. Vystačí si sami se sebou, každodenním stereotypním životem, kde se ženou za nedosažitelným a mezilidské vztahy neřeší. Tedy abych nekřivdila, vztahy mezi lidmi se řeší, ale úplně v jiné rovině než by tomu mělo být. Pochopitelně se v pracovních kolektivech i dopravních prostředcích neustále řeší kdo kde s kým, což je naprosto přirozené a bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo. Zároveň se stále řeší i vztahy mezi sousedy, a pokud by kapacita televizních pořadů zabývající se udáním jednoho souseda na druhého, měla větší i časový prostor, jistě by se dostalo na mnohem více zájemců. I tento stav je určitým způsobem v pořádku a frustrovaní jedinci mají prostor, kde se mohou alespoň na malou chvíli zbavit své duševní nouze.

Kde ale zůstaly kladné vztahy k sousedům, k bývalým spolužákům a známým? Pokud nemá člověk to štěstí, že si svým životem nese dar dlouholetých přátelství, z jakého důvodu nepotřebuje hledat nové přátelské vztahy a vazby k jiným lidem? Není na ně čas, není chuť vymanit se ze stereotypních dní, kam nové věci, cesty, zážitky nebo lidé dnes nepatří a člověk si tak raději namlouvá, jak hrozně je spokojený. Alespoň pro své okolí, to co se děje uvnitř jeho hlavy není přeci podstatné.

Naprosto mě neustále fascinuje dokonalá hra lidských schopností měnit své nálady a tóny hlasu podle situace a osoby, s kterou právě jednáme. Jak dokonalí herci by z mnohých z nás byli! Ufňukaný telefonický rozhovor v jedné části rodinného kruhu na první lince a během vteřiny obrat o mnoho stupňů opačným směrem, to, když mluvíme s někým „zvenku“, na lince druhé. Možná by to bylo i pochopitelné, ale k nepochopení je fakt, že tyto komedie probíhají v přímém přenosu v dopravním prostředku před zraky ostatních spolucestujících. Pokud dotyčný nechává otevřené dveře do svého soukromého života plně obsazenému autobusu, proč nenechá nakouknout do svého reálného života osobě na druhé lince? Přeci proto, že patří do skupiny osob, před kterými si dotyčný hraje na dokonalý život. Záleží mu na tom, aby byl za dokonalého, ne tak jako u ostatních spolucestujících. Ti přeci za chvíli vystoupí a do jeho života se již nikdy nevrátí. Pochopitelně obrazně řečeno, neboť s nimi bude cestovat i zítra nebo za týden, ale tak daleko dopředu se nemyslí.

Cizí rozhovory se poslouchat nemají, ale pokud cestujete vedle telefonujícího maniaka, nemáte na výběr. Napadá mě, že s touto osobou bych nikdy nechtěla mít nic společného. Bohužel pozoruji při dalších cestách, že tento způsob telefonování, respektive hry na lidi dokonalé, není ojedinělý. Nechtěla bych mít nic společného s nikým z nich, avšak vyvstává otázka, zda je vůbec možné nalézt někoho, kdo tímto způsobem s ostatními nejedná, někoho, kdo dokáže nazývat věci pravými jmény a říkat věci narovinu. Hledat v nových tvářích a lidech nové opravdové přátele není běh na dlouhou, ale na celoživotní trať a snad i v tom je kouzlo nových vztahů. Je při tom jistě potřeba zachovat alespoň malou dávku naivity, ale zároveň je třeba počítat s tím, že vás lidé mohou zklamat.

Pokud se rozhodnete někomu prozradit a ukázat své opravdové já, je to vždy risk, bez ohledu na to, zda se jedná o úplně cizího člověka, nebo pána odnaproti. Ten, kdo se s vámi přátelil, než jste mu ukázali vaši pravou tvář a odvrátil se od vás, nebyl nikdy přítel. Snad i proto se všichni tak rádi přetvařujeme. Ze strachu, že nás ostatní nevezmou takové, jací jsme ve skutečnosti. Snad i proto raději střežíme naše tajemství i životní prohry a rádi si hrajeme na dokonalé. Máme strach, že by nás naši přátelé, pokud by znali náš pravý život, zavrhli. Snad je to i pravda, mnohokrát se to i potvrdilo. Na druhou stranu ten, před kým nemusíte nic skrývat, je ten, koho hledáte – vaše spřízněná duše. Je jen na nás, kterou z variant si v životě vybereme.

Autor: Hermína Muchová | pondělí 29.6.2015 7:00 | karma článku: 5.03 | přečteno: 165x


Další články blogera

Hermína Muchová

Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné", říká Miroslav Donutil.

28.2.2018 v 10:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 183 | Diskuse

Hermína Muchová

Honza Homola z kapely Wohnout se stal v Mánesu oficiálně malířem

Honza Homola z kapely Wohnout 1. února 2018 první vernisáží výstavy obrazů v baru Mánes úspěšně odstartoval svou novou, malířskou cestu.

5.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 1138 | Diskuse

Hermína Muchová

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Objevil v sobě Michal Malátný opravdového úchyla a nalezla Jitka Čvančarová muže, který nenosí ponožky v žabkách?

30.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Hermína Muchová

Vernisáž autorské výstavy obrazů člena skupiny Wohnout Honzy Homoly

Honza Homola je kytarista a zpěvák skupiny Wohnout, ale zároveň i malíř, kterého čeká již tento čtvrtek v Mánesu jeho první autorská výstava.

29.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 1775 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Hurt

Zbraně, emise, náklaďáky, elektřina a řepka – proč svět nepoužívá reálná řešení?

Představte si situaci: na dvoře máte hromadu polen, která jste si objednali na topení. Jen ta polena se vám, tak jak jsou dodaná, nevejdou do kamen. Zároveň kvůli té hromadě nemůžete používat dvůr.

21.5.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 284 | Diskuse

Marek Trizuljak

Jaké to je, když jste se narodili v padesátých letech - A krutý čas básníků v Čechách

Už jako malé školáky nás masírovali takovými literárními skvosty jako Zoja Kosmoděmjanská. Sranda to nebyla, protože horory, sugestivně pěchované do nevinných dětských hlaviček, měly občas i tragické důsledky.

20.5.2018 v 18:49 | Karma článku: 19.07 | Přečteno: 440 |

Alena Kulhavá

"Jak chutná moc" - moje osobní zkušenosti z mé moci v politice

Je jiné o tom číst a jiné to prožít sama na sobě. A je zajímavé, co prožívá člověk, který o tom četl, který má odstup a stejně vejde do určitých slepých uliček. Ale to jsou právě zkušenosti s rozmanitostí života. Konec je nejlepší

20.5.2018 v 17:13 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 584 |

Hana Rebeka Šiander

Biskup Michael Curry na královské svatbě nerapoval, ale zato skvěle kázal!

Hvězdou královské svatby na svatbě prince Williama a Kate v roce 2011 byla sestra nevěsty, Pippa Middleton. Na svatbě prince Harryho a Meghan Markle se jí nechtěně stal biskup Michael Bruce Curry díky svému kázání o lásce.

20.5.2018 v 16:47 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 579 | Diskuse

Richard Siemko

Bezpodmínečná láska a vládci zemí světa

Vystoupení afroamerického biskupa Michaela Curryho na včerejší svatbě prince Harryho s Meghan Markleovou, bylo hodnoceno na sociálních sítích kladně a jinde s rozpaky.

20.5.2018 v 13:55 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 463 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Kulturní reportáže, psychologie, fotografie

www.hermuch.cz

Prodej fotoobrazů, vlastních i Vašich fotografií

Píši o kultuře a všem, co má dle mého názoru smysl, píši o každém, kdo za to stojí. Fotím vše co mě zaujme, běžné věci i makrofotografie - život pronikající pod povrch a detailům, které běžným okem nevidíme.

Život je divadlo, tak zkus to tak brát, jedinečná divadelní show, kde každý musí svoji roli hrát. Většina se drží své dané role, té, která mu do vínku byla dána, žije tak, aby postava byla společností akceptována. Náhle však přijde scéna, která v plánu a scénáři nebyla, jak uzpůsobit svoji roli, aby úsměv a duševní zdraví drama přežila?

Terapeutičtí Teddy králíci Sandeis

FB: Lucka Hermína Muchová

hermina.muchova@gmail.com





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.