Čapí stát

Ač se může zdát, že příspěvek tento měla bych do jiné rubriky dát, zdání klame. Rýmy vznikly mezi lidmi, tam v té nezajímavé části země, kterou ti nahoře již dávno neberou, tedy v místech, které nám již velmi brzy seberou.

Z hnízda svého vylétá,

v hlavě jasný plán co dnes koupí,

proč nevyužít toho,

že lid jeho poddaný,

 je naštěstí tak hloupý.

Z hnízda svého vylétá,

národ na vlastní názor je skoupí,

proč nevyužít toho,

že lid jeho poddaný,

je bohužel tak hloupý.

Stát není firma,

firma není stát,

co dalšího sebere,

 co chce nám ještě brát. 

Ze svého hnízda vylétá,

pracují lid již dávno maká,

ze svého hnízda vylétá

a nad zemí se smráká.

Z hnízda svého vylétá,

v hlavě jasný plán co dnes koupí,

proč nevyužít toho,

že lid jeho poddaný,

 je naštěstí tak hloupý.

Další zákon se dnes schvaluje,

pár jedinců proti němu bojuje,

další zákon se dnes schválil,

další právo lidské zmařeno,

ať nikdo se nediví,

že již brzy, velmi brzy,

bude na mnoha místech zavřeno.

 Do svého hnízda večer zalétá,

již nyní další zákony v hlavě splétá,

kuje pikle, kuje plán,

čeho všeho bude pán.

Léta běží, čas se krátí,

v důchodu již brzy chce se smát,

koupí vaši firmu, domy i vaši duši zhrzenou,

koupí raději všechno,

ať má celou zemi sklizenou

a jistě brzy koupí i vás,

hej ty země naše, to bude hodně drahý špás.

Nechť ze svého hnízda raději vyletí,

až opět v příštím století,

nechť ze svého hnízda vyletí,

až nebude v zemi nikdo,

kdo tak naivně mu znovu naletí.

Jó to se budeme mít,

po volbách začneme žít,

řekli jsme před časem

a svůj hlas do urny vhodili,

noc před tím jsme asi propili.

Kde hlava zůstala a rozum zůstal stát,

že dopusili jsme opět devastovat,

Masarykem založený stát.

Ten by se jistě divil, ba doslova by zíral,

kam to lidstvo spěje,

když každý nahoře se lidu svému směje.

Beztrestně kradou jako straky,

jinde by již balili jen své vlastní saky paky,

imunita je to slůvko co je chrání,

navíc jeden druhého před spodinou brání.

To, co jsme si zvolili,

když nám snad až k ránu ,

v místním hostinci dolili,

nyní  nám vše začnou vracet,

třeba právě tím,

že jedna hospůdka za druhou,

začne se pomalu, ale jistě,

minimálně z každé vesnice ztrácet.

Nebude se pít, nebude se kouřit,

běda každému,

kdo by snad chtěl se bouřit. 

Ehm, pardon,

že natolik jsem smělá,

ale ten pán si z nás,

jednu velkou prču dělá.

Jistě paní, jistě pane,

ano vy co občas namítáte

a přes vše co se v zemi právě děje,

i tak mu zas a znovu svůj hlas,

příště dáte.

I vy, co tam vzadu stojíte

a do slova a do písmene,

na důsledky vaší volby,

vámi přeci předem neznámé,

do slova a do písmene,

s pusou dokořán teď zíráte.

Možná snad  souhlasíte,

je to přeci jistě chytré dítě,

vše pro všechny to nejlepší,

jen se hlavne nevzepři.

Vždyť přeci ten,

kdo čisté svědomí má,

ehm pardon,

především ten, kdo co nejvíce do státní kasy dá,

ten bát se nemá proč

a v klidu z Úřadu práce,

sledujete tento smutný kolotoč.

Tam, kde sociální dávky jen těm,

co se hodně snaží

a k ránu na nádraží zápachem alkoholu,

pracující lid dotěrností blaží.

Tam, kde sociální dávky jen těm,

co se hodně snaží

a mnoho dětí na svět přivedou,

ti nemají se čeho bát,

vždyť mají stát,

jejich velký kamarád.

Jak dobře bude jistě na tomto světě,

až čápi ovládnou a skoupí vše,

snad i tu krásu poslední,

která na zahradě nám ještě stále kvete.

Společné znaky překrásného ptáka,

s tímto ptákem lidským jsou pudy.

Odlétnou, když se zima blíží,

tedy pardón, pro někoho snad,

když na obloze černé mraky shora shlíží.

Jistě ten mrak přilétne,

otázkou zůstává,

zda bude ještě možné,

nám cokoliv vzít  na světě.

Kdo nechce mít čápa s mákem k obědu,

či do konce i k večeři,

snad oči své již brzy otevře

a konečně celé pointě uvěří.