Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozhodnutí vysadit antidepresiva – i prohra je pro léčbu důležitá

11. 08. 2015 7:00:00
Užívá-li pacient několik let antidepresiva, dříve či později přijde do fáze, kdy by se jich rád zbavil. Důvodů k tomuto rozhodnutí může být mnoho. Jedním z nejčastějších je pocit, že už je nepotřebuje.

Má pocit, že je ve stabilizovaném stavu, kdy se cítí dobře a dochází tedy k závěru, že už si poradí sám, anebo uvnitř hlavy vrtá malý zvědavý červík toužící poznat, jaký by byl život bez každodenního slupnutí bílého kulatého prášku.

Pokud pacient dospěje do stádia rozhodnutí, což je minimálně dobrý základ pro následnou realizaci, musí se o svůj nápad bezpodmínečně podělit se svým ošetřujícím lékařem. Dlouhodobé užívání antidepresiv je natolik zásadní pro fungování našeho organismu a neuvážené snížení či dokonce vysazení léků bez konzultace s lékařem, může mít naprosto fatální následky. I když se může v danou chvíli zdát, že nepotřebujeme ani léky a už vůbec ne psychiatra, „který nám vlastně stejně nepomohl a jen psal ty bílé prášky", je to vždy pouhá domněnka, na kterou třeba rychle zapomenout. Minimálně fakt, že toto rozhodnutí půjdeme konzultovat s lékařem, značí o psychické vyzrálosti náš plán uskutečnit.

Lékař sdělí svůj názor na náš nápad a pokud nemá opravdu vážné pochybnosti o tom, že nejsme ve stavu, abychom do toho šli, pravděpodobně nám pomalé snižování dávek léku doporučí. I když může mít jisté pochyby, nechá nás v tom, abychom to zkusili. Ač se to může zdát absurdní, důvod je jednoduchý. Pokud by pacientovi řekl, ať to nezkusí, bylo by to stejné, jako kdyby řekl rodič malému dítěti, které se snaží učit jezdit na kole a spadne, aby to už raději nikdy nezkoušelo. Mohlo by spadnout znovu a rozbít si znovu kolena, tak ať raději zůstane v klidu bez odřených kolen. Jenže to není ta správná cesta. Dítě by mělo umět jezdit na kole a k tomu ta odřená kolena patří. Nepíši slovo bohužel, prostě k tomu trocha krve a pláče patří a nikdy to jinak nebude. Každý se musí učit vše od začátku, se všemi nástrahami i důsledky. I když to malému dítěti nevysvětlíte, každý první pád z kola je důležitý, stejně jako řešení pokus následující slovem omyl. Třeba i několikrát za sebou, ale jednou se to povést musí.

S lékařem je to v tomto případě stejné jako s rodičem učícím jezdit dítě na kole. Musí dát pacientovi šanci, aby se pokusil svůj psychický stav zvládnout sám a stejně jako dospělý člověk neřekne dítěti napoprvé určitě spadneš, neřekne lékař pacientovi, bude vám špatně a budete to chtít vzdát. Ví, že k tomu pravděpodobně dojde, což je velmi pravděpodobné, ale to už opravdu je pouze v režii pacenta, jak se s novým stavem popere.

Je mnoho těch, kteří léky snížili nebo vysadili a zvládli to v naprosté pohodě a mohou být v klidu. Je ale i mnoho těch, kteří to na první pokus nezvládli a museli se vrátit zpět na první pohled na startovní čáru. Mnoho z nich si ale neuvědomuje to, že ona startovní čára není navrácení se z poloviny prášku zpět na celý, nýbrž pomyslná startovní čára byla tam, kde byli ještě před začátkem užívání léků. Pokud se tedy museli vrátit o ten malý kousek zpět, je třeba se tomu přizpůsobit a s touto situací se sžít. Pro někoho, kdo se rozhodl to zvládnout, může jít o naprostou prohru a chuť se na vše vykašlat, nikdy už to nezkusit a přestat bojovat. Je hrozně těžké smířit se s „ prohrou“ ve všech směrech, ale s naší vlastní, může být pro někoho na první pohled nepřekonatelný problém. Nikoho ve chvíli vlastní prohry a selhání ani nenapadne, že i tento moment je pro léčbu stejně důležitý jako návrat o pár kroků zpět.

Autor: Hermína Muchová | úterý 11.8.2015 7:00 | karma článku: 14.83 | přečteno: 819x


Další články blogera

Hermína Muchová

Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné", říká Miroslav Donutil.

28.2.2018 v 10:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 183 | Diskuse

Hermína Muchová

Honza Homola z kapely Wohnout se stal v Mánesu oficiálně malířem

Honza Homola z kapely Wohnout 1. února 2018 první vernisáží výstavy obrazů v baru Mánes úspěšně odstartoval svou novou, malířskou cestu.

5.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 1138 | Diskuse

Hermína Muchová

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Objevil v sobě Michal Malátný opravdového úchyla a nalezla Jitka Čvančarová muže, který nenosí ponožky v žabkách?

30.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Hermína Muchová

Vernisáž autorské výstavy obrazů člena skupiny Wohnout Honzy Homoly

Honza Homola je kytarista a zpěvák skupiny Wohnout, ale zároveň i malíř, kterého čeká již tento čtvrtek v Mánesu jeho první autorská výstava.

29.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 1775 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Děcka, jdeme na šťovlíky!

Já vím, že správně je to šťovík, ale jako děti jsme si ledasco pozměnily k obrazu svému, hlavně že to chutnalo!

20.5.2018 v 19:15 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 202 | Diskuse

Ilona Ondráčková

Zarembovič ze Smíchova

Cesty městské hromadné dopravy a boží jsou nevyzpytatelné. A proto občas naše myšlenky mohou řídit i dopravní výluky.

19.5.2018 v 14:20 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 212 |

Bohunka Jakubcová

Ona je dokonalá, co s tím mám dělat já? Jak se s tím (s ní) poprat?

Škoda, že ji potkal. Měla bych napsat, že je dobře, že konečně někoho potkal. Měla bych mu to přát. Ale přeju mu to? Sakra, proč ji jen potkal?

17.5.2018 v 6:00 | Karma článku: 13.17 | Přečteno: 836 | Diskuse

Hana Šťastná

Novotvary zaslechnuté kávovary v překladu

PŘEKLAD: Ahoj, máš čas a chuť na kávu? Dlouho jsem Tě neviděla. Dcerka roste jako z vody, škoda, že tu nemají dětský koutek. Co Pepa?

16.5.2018 v 19:18 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 674 | Diskuse

Vlasta Fišrová

Žítkovské bohyně v nás

Román Kateřiny Tučkové o fenoménu Žítkovských bohyň zná u nás mnoho žen, mužů asi méně, každopádně je to téma velmi živé. Setkala jsem se nyní s ženou, která mi vyprávěla příběh své babičky, podobné bohyně. Babička žila v Rusku.

14.5.2018 v 3:50 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 600 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Kulturní reportáže, psychologie, fotografie

www.hermuch.cz

Prodej fotoobrazů, vlastních i Vašich fotografií

Píši o kultuře a všem, co má dle mého názoru smysl, píši o každém, kdo za to stojí. Fotím vše co mě zaujme, běžné věci i makrofotografie - život pronikající pod povrch a detailům, které běžným okem nevidíme.

Život je divadlo, tak zkus to tak brát, jedinečná divadelní show, kde každý musí svoji roli hrát. Většina se drží své dané role, té, která mu do vínku byla dána, žije tak, aby postava byla společností akceptována. Náhle však přijde scéna, která v plánu a scénáři nebyla, jak uzpůsobit svoji roli, aby úsměv a duševní zdraví drama přežila?

Terapeutičtí Teddy králíci Sandeis

FB: Lucka Hermína Muchová

hermina.muchova@gmail.com





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.