Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Romantický víkend - nudu by měl zažít každý

13. 01. 2016 12:11:07
Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou.

Divadelní představení Romantický víkend začíná a po pár minutách mi připadá, že jen stěží vydržím sedět dvě hodiny bez hnutí a sledovat naprosto nudnou a nezáživnou scénu přede mnou. Sleduji, jak Beth listuje stránkami časopisů vršícími se jí u nohou a Alana sedícího v županu na židli, který každou chvílí usíná.

„Chceš kafe?“ „Ne.“ Konečně sálem zazní alespoň nějaký zvuk, za kterým následuje opět dlouhé nic. I když ona zmíněná nuda trvá jen malou chvilku, divák sledující jeviště nabývá pocitu, že se jedná o věčnost. Ovšem již po pár minutách mi dochází, že toto „nudné nic“ je právě jedna z nejdůležitějších chvílí celého příběhu. Naprosto geniálně vystihuje, ba přímo vtahuje diváky do atmosféry jedné obyčejné domácnosti. Diváci začínají poposedávat na svých sedadlech plni očekávání, kdy už se konečně začne něco dít. Jak mohou vedle sebe ti dva lidé na jevišti vůbec dýchat a existovat jeden vedle druhého? A právě to ticho ubíjejícího nic, zanechává jeden z nejhlubších dojmů z celého představení. Až posléze si člověk uvědomuje, jak hrozné je ono nic.

Následné věty pronášené oběma protagonisty, nejsou vtipy v pravém slova smyslu. Jedná se o naprosto běžnou a přirozenou konverzaci manželů, která není na první pohled vůbec směšná. To, co v divácích vyvolává následné hlasité výbuchy smíchu, jsou především výrazy hereckých protagonistů, kteří dokážou ve správnou chvíli naprosto jasně vystihnout i bez jediného slova, co přesně mají na jazyku. Jen pouhými gesty navozují naprosto autentickou atmosféru jejich domova a přesvědčujícími hereckými výkony utvrzují diváka v domnění, že v této domácnosti je vše již natolik jasně dané, že jen stěží může existovat něco, co by jejich vztah probudilo opět k životu. Snad jen největší optimista dokáže věřit, že ještě někdy naleznou společnou řeč.

Diváci se nahlas smějí, někteří špitají „to je jak u nás“, jiní si tento dojem raději ponechají pouze pro sebe. Jisté je to, že ať se nám to líbí nebo ne, divadelní jeviště nastavuje publiku pouze jeho vlastní zrcadlo, které má většina z nás ve svém domově. Každý pohyb i každá věta naprosto přesně ladí do dané situace, není vysloveno jediné zbytečné slovo navíc. Přesně jako v reálném životě. Stroze, odměřeně, bez absolutního zájmu a energie pokusit se vložit do položené otázky alespoň malinko náznaku, že nás odpověď alespoň trochu zajímá. Jednoduché věty vyslovené pouze ze zvyku, už chybí jen vše nahrát na gramofon, každý den jej na chvíli pustit a ušetřit tak mnoho své energie.

Stejně jako cesty osudu jsou nevyzpytatelné, i zde dojde k něčemu, co bylo ještě před chvílí naprosto nemyslitelné. Beth vyhrává zájezd do Paříže pro dvě osoby a má se společně s manželem vypravit za hranice všedních dnů. Sbalit kufry a opustit své každodenní stereotypy, slova i život. Jedná se sice o pouhé dva dny, ale je to výzva. To, zda za tímto náhlým zvratem v jejich životě stála neutuchající touha Beth něco vyhrát a dokázat tak manželovi, že to jednou dokáže, nebo snad jen kapka štěstí, není až tak podstatné. I když to zpočátku jejich výletu nevypadalo, díky jejímu koníčku v luštění všeho, co jí přijde pod ruku a co bylo jedním z důvodů neustálého Alanova posměchu nad ztrátou času stráveného nad časopisy, došlo ke zvratu v jejich obyčejných životech.

Celý výlet provází mnoho úsměvných scén, laskavý humor měnící se z původní šedivé nudy na zážitky, které dávají prostor k hledání ztracené laskavosti i ohleduplnosti ve vztahu a především k nalezení něčeho dočasně ztraceného, díky čemu spolu tito dva lidé až nepochopitelně dlouho vydrželi.

I když to Alan před plánovaným výletem nevyslovil nahlas, díky Bethině zálibě v luštění, se jeho pohled na ni změnil ještě dříve, než to dal ve skutečnosti najevo. Nebýt toho, kvůli čemu si jí dobíral, se jejich život ubral cestou, v kterou nikdo nevěřil. Cestou, která nejen zachránila jejich manželství, ale především vrátila úctu jednoho k druhému. Zároveň už jen původně nemyslitelný fakt, že by Beth byla někdy schopna dobrovolně doma pověsit na zeď Alanova umělecká díla, kterými byly jeho vlastní obrazy, bylo pro něj větším uznáním než tisíce slov. Bez ohledu na to, zda se jí jeho obrazy líbily či nikoliv, nikdy dříve nepřicházelo v úvahu, že on – její manžel, je schopen udělat cokoliv, co by mělo smysl a snad to bylo dokonce i hezké.

To, co se zpočátku zdálo nemožné, dostalo během dvouhodinového představení naprosto nečekaný zvrat a rozměr. Sledování změny pohledu na svět, objevování již dávno ztraceného, bylo směšné i dojemné zároveň, ale především donutilo každého z diváků alespoň k pár vteřinovému zamyšlení ať už nad svým šťastným či nešťastným manželstvím a především vlastním životem. Pro všechny diváky bylo představení jistě velkým zážitkem. Pro Beth a Alany sedící v řadách diváků, mohl mít tento večer snad i širší důsledek než pouze kulturní zážitek. Lidé si v dnešní hektické době mnoha věcí nevšímají a nemají čas je řešit a právě proto, je toto představením ideálním momentem k alespoň chvilkovému zastavení a zamyšlení se. Je dokonalou příležitostí vidět své vlastní životy v jiném světle, z jiné perspektivy a s určitým odstupem, sledovat, jak jsme my lidé, i když si to málokdo dobrovolně připustí, občas až neuvěřitelně směšní. Není proto od věci občas se na sebe podívat i jinýma očima a zažít nudu na vlastní oči.

Dalo by se říci, že se ve své podstatě jedná o velmi jednoduchý příběh dvou lidí, kteří si neměli již co říct, díky náhodě odjeli na výlet a následně se opět udobřili. To, co dělá z představení naprosto dokonalou podívanou a zážitek, jsou herecké výkony obou protagonistů. Petra Špalková a Jan Novotný, kteří propůjčili svoji tvář Beth a Alanovi dokazují, že pro autentické fascinující představení není třeba monstrózních kulis a velký počet zvučných jmen na jednom jevišti. K dokonalé inscenaci stačí dva vynikající herci, kterými oba dva jsou a vše geniální, vychází pouze z jejich vlastního podání daných rolí.

Zasmát se sami sobě, dokážeme většinou bohužel opravdu pouze v divadle, a tak buďme vděčni za každé představení, které nám tuto šanci nabízí. Jedním z nich je i Romantický víkend s úchvatnými hereckými výkony Petry Špalkové a Jana Novotného.

Autor: John Godber

Hrají: Beth: Petra Špalková, Alan: Jan Novotný

Režie: Vojtěch Štěpánek

Překlad: Pavel Dominik

Producent a provozovací práva: Kateřina Schauerová

Uvádí: Agentura K.Schauerové v divadle Rokoko + zájezdová představení

Fotoarchiv FDA

Foto Jan Novotný, Petra Špalková, L.H.M.

Autor: Hermína Muchová | středa 13.1.2016 12:11 | karma článku: 12.66 | přečteno: 431x


Další články blogera

Hermína Muchová

Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné", říká Miroslav Donutil.

28.2.2018 v 10:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 183 | Diskuse

Hermína Muchová

Honza Homola z kapely Wohnout se stal v Mánesu oficiálně malířem

Honza Homola z kapely Wohnout 1. února 2018 první vernisáží výstavy obrazů v baru Mánes úspěšně odstartoval svou novou, malířskou cestu.

5.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 1138 | Diskuse

Hermína Muchová

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Objevil v sobě Michal Malátný opravdového úchyla a nalezla Jitka Čvančarová muže, který nenosí ponožky v žabkách?

30.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Hermína Muchová

Vernisáž autorské výstavy obrazů člena skupiny Wohnout Honzy Homoly

Honza Homola je kytarista a zpěvák skupiny Wohnout, ale zároveň i malíř, kterého čeká již tento čtvrtek v Mánesu jeho první autorská výstava.

29.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.73 | Přečteno: 1775 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Hurt

Zbraně, emise, náklaďáky, elektřina a řepka – proč svět nepoužívá reálná řešení?

Představte si situaci: na dvoře máte hromadu polen, která jste si objednali na topení. Jen ta polena se vám, tak jak jsou dodaná, nevejdou do kamen. Zároveň kvůli té hromadě nemůžete používat dvůr.

21.5.2018 v 7:30 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 264 | Diskuse

Marek Trizuljak

Jaké to je, když jste se narodili v padesátých letech - A krutý čas básníků v Čechách

Už jako malé školáky nás masírovali takovými literárními skvosty jako Zoja Kosmoděmjanská. Sranda to nebyla, protože horory, sugestivně pěchované do nevinných dětských hlaviček, měly občas i tragické důsledky.

20.5.2018 v 18:49 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 437 |

Alena Kulhavá

"Jak chutná moc" - moje osobní zkušenosti z mé moci v politice

Je jiné o tom číst a jiné to prožít sama na sobě. A je zajímavé, co prožívá člověk, který o tom četl, který má odstup a stejně vejde do určitých slepých uliček. Ale to jsou právě zkušenosti s rozmanitostí života. Konec je nejlepší

20.5.2018 v 17:13 | Karma článku: 9.07 | Přečteno: 582 |

Hana Rebeka Šiander

Biskup Michael Curry na královské svatbě nerapoval, ale zato skvěle kázal!

Hvězdou královské svatby na svatbě prince Williama a Kate v roce 2011 byla sestra nevěsty, Pippa Middleton. Na svatbě prince Harryho a Meghan Markle se jí nechtěně stal biskup Michael Bruce Curry díky svému kázání o lásce.

20.5.2018 v 16:47 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 574 | Diskuse

Richard Siemko

Bezpodmínečná láska a vládci zemí světa

Vystoupení afroamerického biskupa Michaela Curryho na včerejší svatbě prince Harryho s Meghan Markleovou, bylo hodnoceno na sociálních sítích kladně a jinde s rozpaky.

20.5.2018 v 13:55 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 462 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 823

Kulturní reportáže, psychologie, fotografie

www.hermuch.cz

Prodej fotoobrazů, vlastních i Vašich fotografií

Píši o kultuře a všem, co má dle mého názoru smysl, píši o každém, kdo za to stojí. Fotím vše co mě zaujme, běžné věci i makrofotografie - život pronikající pod povrch a detailům, které běžným okem nevidíme.

Život je divadlo, tak zkus to tak brát, jedinečná divadelní show, kde každý musí svoji roli hrát. Většina se drží své dané role, té, která mu do vínku byla dána, žije tak, aby postava byla společností akceptována. Náhle však přijde scéna, která v plánu a scénáři nebyla, jak uzpůsobit svoji roli, aby úsměv a duševní zdraví drama přežila?

Terapeutičtí Teddy králíci Sandeis

FB: Lucka Hermína Muchová

hermina.muchova@gmail.com





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.