Jednou řekla herečka Květa Fialová svým kolegům, že agentura je vlastně jejich pasákem....co tedy může z takové spolupráce vzniknout?
Většina herců byla z celoročního hraní unavena, a tak si užívala zasloužené prázdniny, které nyní pomalu končí a divadla opět otevírají své brány. Tedy rozumějte, prázdné foeyer a staženou oponu bylo možné v letních měsících nalézt především ve stálých divadelních scénách, nikoliv u zájezdových představení. Herce, které vám dnes představím, ve skutečnosti proto netrápí únava pouze pozemská, ale doslova i ta herecká. Jednoho pěkného večera, v jednom menším městě a vyprodaném kinosále, mohli diváci zavítat na nevšední večírek a skrze divadelní inscenaci Herci jsou unaveni, nahlédnout do života několika herců, jejich vlastních příběhů, starostí i radostí.
Samotný děj hry je velmi jednoduchý, lehce divákovi srozumitelný, tedy hlavní prostor a úspěch hry závisí především na interpretaci jednotlivých scén a dialogů. Vše se odehrává v jednom francouzském venkovském sídle, kde herečka Mariana (Simona Postlerová) a její bohatý manžel (Svatopluk Skopal) uspořádají zahradní party s grilováním, na kterou pozvou několik Marianiných kolegů z branže. Ráda by tak oslavila svůj úspěch, kterým je získání hlavní role ve filmu a s kým jiným by úspěch chtěla oslavit, než s kolegy, kteří jí rozumí. Na party se postupně sjíždí přátelé ve složení Yvan (Martin Zahálka), Stefan (Václav Vydra), Yolanda (Naďa Konvalinková) a Leticie (Tereza Aster Vágnerová), které spojuje specifický svět divadelních šaten, scénářů, radostí i starostí a především každá příležitost něco oslavit. Netrvá dlouho a shledání přátel plynule přechází do bujaré oslavy, v které jsou všechny počáteční masky i přetvářky odloženy a každý z přátel odkrývá svůj vlastní osobitý projev. Stávají se veselými, extrovertními, není pochyb, že být středem pozornosti pro ně znamená dobře zvládnutou parketu, ve které jsou si tolik jisti. Chvilkami se může zdát, že se jedná o velmi dobře promyšlenou psychologickou výměnu názorů, navíc s typickým francouzským šarmem. Samotná témata se nikterak neliší od běžných přátelských setkání, rozebírána je práce, vztahy, peníze, zdraví i maso na barbecue, avšak vše okořeněno uměleckým prostředím a bohémskou atmosférou. Na první pohled je tedy zřejmé, že divákovu pozornost nepřitahují témata jako taková, nýbrž to, co je ukryto pod jejich pokličkou. S přibývajícím časem i alkoholem začínají zároveň vyvstávat na povrch i otázky, které by možná měly zůstat nevyřčeny.
Je daný scénář opravdu pro herečku důvodem k oslavě a jak moc důležitý je host, který na oslavu kvůli automobilové nehodě nedorazil? Je sex v manželství pouhým detailem nebo nedílnou součástí vztahu? Jak říká sám autor hry Eric Assous, většina lidí žije ve dvojici, takže mám pocit, že pod komediálním úhlem mluvím tak trochu o všech lidech. A právě v tom tkví určitá pointa a úspěch inscenace, neboť i když jsou některé problémy i radosti stejné, pod jiným úhlem pohledu na ně divák dostává jiný náhled, než na který je zvyklý.
Stefan v podání Václava Vydry, je typickým příkladem otevřené bohémské duše, jenž si užívá svého života plnými doušky a všeho, co mu život nabízí. Po vkročení na jeviště má divák pocit, že to je přesně ten typ, kterého si pod pojmem bohém představuje. Nejen kvůli ležérnímu oblečení a mladé slečny po svém boku, ale především svým celkovým vystupováním a vyjadřováním. Avšak všichni herci, kteří ve shlédnutém představení vystoupili, odvedli skvělou práci a předvedli to, na co diváci přišli – svět umělcův.
Herci jsou unaveni je typickým zájezdovým představením, s kterým na základě poptávky ze strany měst a obcí, umělci objíždí různé kouty republiky pod záštitou umělecké agentury. Je pochopitelné, že samotná poptávka nestačí, a tak zbývá mnoho práce právě agentuře, aby hercům vystoupení zajistila. Jak jednou řekla herečka Květa Fialová svým kolegům, agentura je vlastně naším pasákem a přesně o tom celá spolupráce je, jeden druhého potřebuje.
Práce je to nelehká pro obě strany, neboť v dnešní velké nabídce využití volného času, mají lidé na výběr z mnoha variant kulturního vyžití. I proto by mělo představení lidi oslovit, pobavit a přesvědčit, že čas strávený kulturou nebyl zbytečný. Herci musí svým projevem mnohdy zastínit nedokonalé prostory, jenž se jen stěží vyrovnají stálým divadelním scénám a udržet tak divákovu pozornost během celého představení. U hry Herci jsou unaveni mohu říci, že se jedná o zdařilou agenturní inscenaci, která nejdůležitější aspekty pro hezky strávený čas splnila a čas strávený představením nebyl marný. Tváře diváků v hledišti prozradili, že je hra nejen zaujala, ale i pobavila, o čemž svědčil smích provázející téměř celé představení.
Už samo téma hry divadelního prostředí nabízí určitým způsobem alespoň na krátký čas vstup do jiného na první pohled bezstarostného a zároveň nevšedního světa umělců. Představení ukazuje hereckou společnost i bohémský styl života s autentickou a přesvědčivou tváří tak, jak si mnoho lidí představuje život umělcův. Byly doby, kdy se životy herců v tomto pojetí plynule přesouvaly z jeviště do šaten a následně do bujarých nocí a prospaných dnů. Dnes je realita již v jiných rovinách, a tak téměř všichni Stefanové i jejich umělečtí přátelé opouští lehkovážnost i svoji bohémskou duši za právě spadlou oponou a navrací se do všedních životů tolik podobných těm divákovým. Setkat se s jejich odloženými maskami a vlastními bublinami, bude možné až při dalším představení, které mohu jednoznačně doporučit.
