Světová premiéra v Řeznické přiláká do hlediště i samotného autora Billa C.Davise

21. 11. 2017 7:30:00
Tragikomický souboj irských emigrantů o domov a kořeny, pravdu, pochopení a svobodu svého vlastního rozhodnutí v době, kdy Amerika přestává být synonymem pro lepší budoucnost a demokracii.

Jako první premiéru sezóny, za účasti autora Billa C. Davise, uvede Divadlo v

Řeznické ve spolupráci s Americkou ambasádou v Praze hru “Útěky”, kterou zde

čeká světová premiéra již 23. listopadu 2017.

Režie se ujala Yvetta Srbová společně s Viktorem Polesným, postavy rodinného

třígeneračního příběhu potom ztvární Jitka Smutná, Filip Cíl a Zdeněk Velen,

autorem scénické hudby je Kamil Holub.

Na diváky čeká tragikomický souboj irských emigrantů o domov a kořeny, pravdu, pochopení

a svobodu svého vlastního rozhodnutí v době, kdy Amerika přestává být

synonymem pro lepší budoucnost a demokracii. Na pozadí rodinného třígeneračního

příběhu přichází autor opět s apelem k občanské zodpovědnosti, hrdosti

a vlastenectví. S brilantně vystavěnými situacemi a sarkastickým humorem tepe

nejen do apatické konzumní a spotřební společnosti, ale i do zákulisí prezidentských

voleb.

Dne 20. listopadu proběhla při příležitosti světové premiéry divadelní hry Billa C. Davise – Útěky tisková konference, které se zúčastnili Yvetta Srbová – ředitelka divadla, Alexander Jerie – překladatel, Filip Cíl – představitel role Kempera, Jitka Smutná – představitelka role Muddy a Zdeněk Velen – představitel role Kenetha a vzácný host, autor inscenace Bill C. Davis.

Při této příležitosti jsem se zeptala přítomných herců, jak se jim vžívalo do daných rolí a jak se jim inscenace líbí.

Jitka Smutná: Do hry jsem se přímo zamilovala, protože ztělesňuje dvě věci, které mám na divadle ráda a které jsou v každém lidském životě důležité. Jsou jimi mezilidské vztahy a politická situace u obyčejných lidí. Obě věci se navzájem ovlivňují a generační názory se mění. V této inscenaci může divák sledovat tři generace, každou s jinými životními zkušenosti a jinými prioritami. Kouzlo hry vidím především v tom, že se odehrává v reálném čase a úplně v běžné situaci plné různých emocí, kterou běžně lidé prožívají. V Divadle v Řeznické je prostor jeviště navíc tak malý, že spolu opravdu mluvíme. Když budu myslet na svojí mámu a budu o ní mluvit, všichni v hledišti si vzpomenou na svojí maminku, na tu konkrétní situaci, kterou s ní zažili. Na hře je kouzelné, že ačkoliv se mluví o americké situaci, v určitém politickém kontextu, vzpomněla jsem si na své hádky s tátou nebo na svůj vztah k dnešní politice. Má obecné konotace pro to, jak se lidé cítí ve svém státě, jestli jsou schopni být šťastni a jestli jsou opravdu doma. Velmi důležité je, že i když se hra odehrává v Americe, v nějaké konkrétní situaci, teprve z věcí konkrétních vznikají věci obecné.

Zdeněk Velen: Hra je skvěle napsaná, text je opravdu výborný, díky tomu jde hraní poměrně snadno. Myslím, že obsazení hry se skvěle trefilo, a že s hrou nikdo problém nemá. Nesmím opomenout, že text je i výborně přeložen. Opravdu je výhodou malý prostor zde v divadle, bezprostřední kontakt s divákem, který nám dovoluje trochu jiný druh herectví než ve velkém kukátkovém divadle. To nám v této inscenaci velmi pomáhá, a tak můžeme hrát komorněji, co jže pro tuto hru moc důležité.

Filip Cíl: Na hře se mi moc líbí to, že na konci žádná postava nedojde k definitivnímu rozhodnutí, není zde konkrétní konec děje. Lidé tří generací, kteří se náhodou potkají, dostanou příležitost říci, co by jinak nikdy neřekli. Každý z nich má svoji vlastní pravdu a je velmi zajímavé sledovat, jak se jejich jednotlivé pravdy určitým způsobem ovlivní. Líbí se mi, že není řečeno, co se stane později a jak vše dopadne a zároveň nabízí opravdu osobnostní přístup k jednotlivým členům rodiny, který je opravdu hodně důvěrný. Je krásné, že hra nemá žádnou definitivní tečku, čímž vzniká jednoznačně velký prostor pro zamyšlení.

Vše doplnila Yvetta Srbová:

Uvidíte úžasný třígenerační trojúhelník a řešení vztahů, které budou všem divákům povědomé z jejich rodin, názory k některým situacím i to, co se kolem nás ve veřejném prostoru děje. Vše je řešeno nenásilně a přirozeně právě přes vztahy v rodině.

Zajímalo mě,kde Bill C. Davis bere inspiraci pro psaní textů.

Inspiraci čerpám z toho, co se kolem mě děje a zároveň i z mé osobní zkušenosti v rodině nebo mém okolí. Konkrétně v případě této inscenace, byly pro mě inspirací dvě věci. První z nich bylo znovuzvolení George Bushe mladšího v roce 2004. Druhou inspirací, která vychází z mého života a mé osobní zkušenosti, byla moje babička, která kdysi opravdu utekla z domova za námi do Ameriky. Díky tomu mi umožnila vlastní zkušenost, kterou jsem později zahrnul právě do této hry, stejně jako rodinná tajemství, která mi sdělila. Vyplynulo z nich mnoho zajímavostí i zamyšlení nad situacemi, které lze ve hře sledovat právě ve formě boření určitých mýtů, které nejsou leckdy absolutně pravdivé.

Za mě: Doporučuji nenechat si tuto inscenaci ujít, neboť bude jistě stejně jako všechny hry uváděné v Divadle v Řeznické velkým zážitkem.

Bill C. Davis je současný americký dramatik, režisér a herec s evropskými italsko-irskými a rusko-
židovskými kořeny; je držitel mnoha ocenění včetně Outer Critics Circle Award, Critic ́s Choice LA Times, National Board of Review citation, Dramalogue Award a Moliere Award. Narodil se v Ellenville v New Yorku a vyrůstal v Hudson Valley, kde dvanáct let navštěvoval katolickou školu. Po promoci na Marist College pracoval v Rhinebeck Country Village - komunita pro mentálně a zdravotně postižené. Během tohoto svého pobytu napsal v roce 1980 svoji první divadelní hru Odvolání, kterou po jejím obrovském úspěchu na Broadwayi v roce 1984 adaptoval do filmového scénáře. U nás byl tento film uváděn pod názvem Kazatel a žák, v hlavních rolích excelovali Jack Lemmon a Zeljko Ivanek. Světovou kritikou bylo filmové zpracování Odvolání zařazeno mezi deset nejúspěšnějších filmů roku. Davis mnoho inscenací divadelní hry Odvolání sám režíroval, ale v některých si i zahrál hlavní roli otce Farleyho. Tato hra je s velkým úspěchem uváděna po celém světě (Francie, Polsko, Německo, Švédsko, Austrálie, Mexiko, Brazílie, Argentina, Peru...).

Autor: Hermína Muchová | úterý 21.11.2017 7:30 | karma článku: 9.23 | přečteno: 478x

Další články blogera

Hermína Muchová

Na kus řeči s Miroslavem Donutilem se vrací zpět na prkna Branického divadla

Dnes je taková móda, že divadlo je buď moderní, postmoderní, staré nebo archaické. Ale málo platné, divadlo je buď dobré nebo špatné", říká Miroslav Donutil.

28.2.2018 v 10:39 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 230 | Diskuse

Hermína Muchová

Honza Homola z kapely Wohnout se stal v Mánesu oficiálně malířem

Honza Homola z kapely Wohnout 1. února 2018 první vernisáží výstavy obrazů v baru Mánes úspěšně odstartoval svou novou, malířskou cestu.

5.2.2018 v 7:30 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 1224 | Diskuse

Hermína Muchová

Kolečkova Kleopatra nastavuje zrcadlo

Objevil v sobě Michal Malátný opravdového úchyla a nalezla Jitka Čvančarová muže, který nenosí ponožky v žabkách?

30.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 1247 | Diskuse

Hermína Muchová

Vernisáž autorské výstavy obrazů člena skupiny Wohnout Honzy Homoly

Honza Homola je kytarista a zpěvák skupiny Wohnout, ale zároveň i malíř, kterého čeká již tento čtvrtek v Mánesu jeho první autorská výstava.

29.1.2018 v 7:30 | Karma článku: 17.15 | Přečteno: 1960 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Ladislav Kolačkovský

Žluté vesty pod prapory povstalců „Za Boha a Krále“

Název to může být provokativní, ale symbolika vlajek na demonstracích odkazuje do daleké minulosti Francie. A nikoliv náhodou k Bretani a Normandii, potažmo i royalistickým povstáním 18. století.

16.12.2018 v 22:21 | Karma článku: 11.71 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jiří Ručka

Ukradená písnička XXX. – The Unforgiven II.

Od roku 1991 už nevydala skupina Metallica tak „silný“ materiál, jak v létech předešlých. Od syrového thrash metalu přešla pomalu a potichu přes hard rock až k country, které je ale ve Státech hodně populární.

16.12.2018 v 18:03 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 256 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Z podzimní Vídně - Německý řád s novým Velmistrem

Ke konci roku 2018 proběhla událost, která má význam nejen pro život uvnitř Řádu bratří německého domu Panny Marie v Jeruzalémě, ale i dosah celospolečenský, protože Německý řád má již po staletí pevné místo v kultuře naší země.

16.12.2018 v 0:01 | Karma článku: 15.84 | Přečteno: 368 | Diskuse

Karel Sýkora

The Cure – Lullaby

The Cure je anglická alternativní rocková hudební skupina založená v roce 1976 zpěvákem a kytaristou Robertem Smithem v Crawley, Západním Sussexu. Během své existence zaznamenala kapela mnoho změn v sestavě.

15.12.2018 v 17:56 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 107 |

Pavel Kalabis

Statky jsou různé. Některé z nich jsou kulturní

Aktuální čas sám o sobě je výzvou ke vzájemné toleranci. Obracím se na čtenáře s důvěrou v to, že následující do tolerantního rámce patří. A případné zamyšlení o věcech obecnějších také. Uvedené není nové, ale ani nevýznamné.

15.12.2018 v 12:46 | Karma článku: 7.59 | Přečteno: 167 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 858

Kulturní reportáže, psychologie, fotografie

www.hermuch.cz

Prodej fotoobrazů, vlastních i Vašich fotografií

Píši o kultuře a všem, co má dle mého názoru smysl, píši o každém, kdo za to stojí. Fotím vše co mě zaujme, běžné věci i makrofotografie - život pronikající pod povrch a detailům, které běžným okem nevidíme.

Život je divadlo, tak zkus to tak brát, jedinečná divadelní show, kde každý musí svoji roli hrát. Většina se drží své dané role, té, která mu do vínku byla dána, žije tak, aby postava byla společností akceptována. Náhle však přijde scéna, která v plánu a scénáři nebyla, jak uzpůsobit svoji roli, aby úsměv a duševní zdraví drama přežila?

Terapeutičtí Teddy králíci Sandeis

FB: Lucka Hermína Muchová

hermina.muchova@gmail.com

Najdete na iDNES.cz