Život v úřednickém světě

Pokud si někdo myslí, že se život v úřednickém světě týká pouze osob s pracovním zařazením úředník, je na omylu. Naopak, jedinec vykonávající práci úřednickou, může být osobností a stylem života vzdálen na míle daleko. 

Pokud si někdo myslí, že se život v úřednickém světě týká pouze osob s pracovním zařazením úředník, je na omylu.  Naopak, jedinec vykonávající práci úřednickou, může být osobností a stylem života vzdálen úřednickému světu na míle daleko.  Ač se tato představa dle názvu sama nabízí, úřednický svět v žádném případě nespočívá v zasvěcení života papírům, spisům a razítkům. Ani v pracovní době a už vůbec ne ve volných chvílích. On totiž úřednický svět nemá s prací, natož s tou úřední ve své podstatě až tak moc společného.

Základem spokojeného života je bez diskuze schopnost dokázat se odpoutat od pracovního prostředí, od nudných diskuzí s kolegy, pracovních porad i dané štábní kultury. Mimo pracovní prostředí to jde většinou snadno, vždyť kdo by se dobrovolně zabýval pracovními starostmi i za jejich branou. Bohužel ani toto není v dnešní hektické době pravidlem, málokdo si ve svém volném čase alespoň na chvíli nevzpomene na práci. Udělal jsem to či ono? Jak to udělám, napíšu, řeknu a především vše stihnu? Nároky na zaměstnance a jejich psychiku rostou, pracovní pozice jsou nejisté a fronty náhradníků za nedokonalé pracovníky dlouhé. Málokdo má jistotu zaměstnání, vše se mění, pracovní atmosféra houstne, nadřízení a jejich nároky se zvyšují.

Člověk má občas pocit, že se z toho musí zbláznit. Pokud ne dnes, zítra už zaručeně. Den co den, týden co týden.  Snaží se zavděčit nadřízeným, zůstává přesčasy, ale ocenění nepřichází. Aniž by si to dotyčný uvědomoval, pomalu rezignuje a stává se pouhou loutkou a otrokem své práce. Jak po fyzické, tak i psychické stránce. I když to stále ještě mnohým nedošlo, jsou to dvě spojené nádoby, které k sobě neodmyslitelně patří a jedna se zrcadlí v té druhé.

Psychika trpí, tělo se hroutí, přichází stavy pracovního vyhoření a mnoho dalších civilizačních chorob, kterým se všichni diví a úspěšně je „přechází“ jako chřipku, s kterou si dnes málokdo dovolí zůstat doma a v klidu ji vyleží v posteli.

Zdeptaní, znechucení, pomalu již apatičtí k běžným denním úkonům i úkolům, tělo i mysl nastaveno na automat, bez životní energie, natož špetky optimismu nebo humoru. Vítejte v úřednickém světě. To, proč někdo nazval tento stav stavem úřednickým, má jistě svá opodstatnění i vysvětlení. Setkává se snad s těmito osobami opravdu na půdě úřadu, anebo je to náhoda? Není to podstatné.

To, co je důležité, je především fakt, že si ještě někdo dokáže všimnout, že někteří jedinci mají problém.  Neméně podstatný je fakt, že jsou mezi námi jedinci, kteří přes každodenní nástrahy života do úřednického života nezapadli a dokážou žít i ve svém vlastním světě. Tam, kde i v každodenním stereotypu, prostředí, kde je na denním pořádku setkávání se s úředním světem, zůstává prostor pro úsměv, humor a optimismus. A že bohužel „úředníků“ každý den přibývá? Je to smutné, ale každý má vlastní volbu, jak se s každým dnem popere. Může ho prožít ve vzteku a stresu, anebo i v tom špatném hledat alespoň malé střípky dobrého, vážné věci brát s nadhledem a především neplýtvat úsměvem.   Ti, co mají tento dar, mohou být šťastni a třeba se jim jednoho dne podaří vyloudit úsměv na tváři i toho největšího bručouna a pesimisty. Děkuji za každého, s kým se mohu denně setkat a není součástí pouze úřednického světa.