Hra na Vánoce skončila, dnes uvádíme Silvestr!

Poslední úklony herců na divadelním jevišti a diváci se pomalu trousí z hlediště do šatny pro své kabáty a čepice. Hra na Vánoce právě skončila a vracíme se pomalu do reality všedních dnů. Pravdou je, že by hra měla mít ještě další jednání a udržet diváky v hledišti o něco déle, ale režisér ví, že hra má hlavní pointu za sebou a jakékoliv zbytečné prodlužování děje, bude už pouze na úkor hereckých výkonů i divácké pozornosti sledovat děj až do konce. 

Uteklo to jako voda, která letos na rybnících nezamrzla a pomalu se z ulic vytrácí i vánoční atmosféra připomínající sníh, který letos nenapadl.  Příroda nám letos tu správnou zimní atmosféru Vánoc nedopřála, a tak jedinou možností, jak poznat vánoční čas, byla bezvýsledná snaha nalézt byť jediné volné parkovací místo před některým z hypermarketů. O tom, že jsme v čase vánočním, nebylo v obchodech pochyb a shánění vánočních dárků na poslední chvíli, bylo bojem téměř o přežití bez újmy na zdraví. Pochopitelně myšleno zdraví fyzickém, neboť o část svého zdraví psychického, musel přijít každý nakupující, který se do těchto míst dobrovolně a především nedobrovolně vydal. Tedy stav, že vše je tak, jak má být a nutno konstatovat, že se v tomto směru od roku minulého mnoho nezměnilo. Alespoň jedna z mála jistot, kterou si můžeme být jisti.

Dárky tedy snad všichni stihli do Štědrovečerního večera sehnat, obalit kapra, udělat bramborový salát i alespoň na oko uklidit. Následně přišla, pro mnohé hlavní pointa Vánoc, tedy nalezení dárků pod stromečkem a projevení radosti nad vším, co dotyčný zrovna potřeboval. Tímto večerem byl zároveň pomyslně zahájen i začátek posílání do žaludku všeho, co bylo napečeno, usmaženo a podstrojeno na návštěvách příbuzných a známých, které jsme rok neviděli, a které jsme museli navštívit, abychom neporušili tradici. Odcházíme z návštěv s příslibem, že se uvidíme dříve než zase za rok, ale předem již tušíme, že to asi dříve nestihneme, protože času je přeci tak málo.   

Přejedeni a vyčerpáni docházíme k názoru, že kdyby ty Vánoce měly být častěji, tak nás to snad zabije. No jo, ale ještě je tu ten Silvestr – den radosti z odchodu nového roku a příchodu roku nového, anebo snad obráceně? Nikoliv, bude to spíše ten první případ, vždyť to, co se letos nepovedlo, určitě v příštím roce zvládneme. Vždyť před sebou máme nekončící seznam předsevzetí, která musíme v tom příštím, určitě lepším roce, splnit, tak být určitě lepší být musí, a to přeci za oslavu stojí. Z představy, kolik šampaňského musíme k tomuto nového kroku vypít, kolik petard musíme odpálit, z toho vseho, aby se jednomu až hlava zatočila. Omyl, hlava se bude točit až následující den, kdy musíme projít stavem neuvěřitelného bolení hlavy a únavy, a teprve poté bude zase klid. Konečně!

Opravdu musíme? Člověk musí jen umřít, to je jediná nevyvratitelná jistota našich životů. Vše ostatní je pouze na rozhodnutí každého z nás, stejně jak dlouho budeme prožívat vánoční čas klidu, i to, kdy oslavíme Silvestr. Pokus o prožití klidných a pohodových Vánoc máme znovu až za rok, ale Silvestr je stále ještě před námi. Přeji všem Silvestrům všechno nejlepší k svátku, všem ostatním zdraví a spokojenost v novém roce a všem majitelům zvířat především to, abychom se my ani naše zvířata, v den organizovaného slavení, nezbláznili.